Stál jsem před pár dny zase ve frontě v Bille na Letné a měl jsem jenom meruňkovou marmeládu. Starší paní, asi 65 let, přede mnou s plným košíkem povídá, „Nechcete jít dopředu?“ A dál to mělo rychlý spád.
„To je milý, děkuju.“
„Udělám dobrý skutek.“
„No to je jistý.“
Pokladní: „Devadesát korun.“
Já: „Ale tam bylo šedesát.“
Pokladní: „Máte Billa kartu? To je jen s Billa kartou.“
Druhá zkušená pokladní, která seděla zády: „Tak si od někoho půjčte.“
Dáma, co mě pustila, podává svou kartu.
Pokladní načte a já platím šedesát.
„To je teda dvojitej dobrej skutek. To chce pusu,“ říkám. A dal jsem milé dámě pusu, kterou si nechala dát na pusu.
Jeden večer jsem přemýšlel, že o tom něco napíšu, a tu noc jsem měl sen. Ve snu jsem seděl v restauraci u bílého stolu a naproti mně seděla mladá dospělá dívka se zvláštním a krásným úsměvem. Neznali jsme se. Já jí nabídl dlaň. Ona do ní položila svou ruku a nádherně a strašně povědomě se na mě usmála. Neskutečně krásně. Kde jsem jen ten úsměv a rysy té tváře viděl? Vzbudil jsem se a bylo mi, jako bych spal v ráji.